Ferraty v Česku: přehled zajištěných cest podle náročnosti

Ferraty, zajištěné cesty s lany, žebříky a stupačkami zakotvenými do skály, byly dlouho doménou Alp, ale v posledních letech jich přibývá i v Česku. Nejznámější je ferrata v Děčíně, dál se dá vyrazit třeba do Vírského údolí nebo do rakouských a slovenských hor za náročnějšími variantami. Kdo jednou ochutná pocit jištěného výstupu exponovaným terénem, obvykle se vrací pro víc — a postupně zkouší náročnější a náročnější trasy.

O co jde a pro koho to je

Ferrata, italsky via ferrata, je horská cesta vybavená ocelovým lanem, žebříky, stupačkami nebo můstky, které umožňují překonat terén, na který by se běžný turista bez jištění nedostal. Turista se do lana jistí vlastním setem s tlumičem pádu, takže i při uklouznutí zůstává jištěný a nespadne do hloubky. Co je ferrata v kostce: kompromis mezi turistikou a horolezectvím, který umožňuje zažít exponovaný terén bez nutnosti lézt po skále bez jištění.

Pro koho to je

Ferraty jsou vhodné pro turisty, kteří nemají závrať z výšky, zvládají fyzickou zátěž v pažích i nohou a nevadí jim exponovaná místa. Nejde o čistou chůzi jako na běžné túře, ale ani o horolezectví v pravém slova smyslu — spíš o něco mezi tím.

Ferraty vznikaly historicky i jako vojenské cesty pro přesun v horách, dnes ale slouží prakticky výhradně turistice a horské rekreaci.

Nejlepší místa v Česku

V Česku je ferrat málo ve srovnání s Alpami, ale pár zajímavých cest existuje. Nejznámější je ferrata v Děčíně, vedená v pískovcovém terénu Českého Švýcarska s výhledy do Labského údolí. Pískovcový podklad je specifický a liší se od typických alpských vápencových nebo žulových ferrat, takže i zkušení ferratisté z Alp tu narazí na jinou texturu skály.

Ferrata u Víru

Další oblíbenou destinací je oblast kolem přehrady Vír na Vysočině, kde vznikla umělá zajištěná cesta v bývalém lomu. Je kratší a vhodná i jako první zkušenost s ferratou před cestou do náročnějšího alpského terénu.

Kdo hledá i další drobnější zajištěné úseky v českých horách, může narazit na kratší jištěné pasáže třeba v pískovcových skalních městech, kde ale jde spíš o doplněk běžné turistiky než o samostatnou ferratu v alpském slova smyslu. Před výletem se hodí ověřit i turistické značení a mapy, protože přístupové cesty k ferratám nebývají vždy značené stejně jako běžné trasy.

Za hranicemi

Kdo chce zažít širší nabídku a vyšší obtížnost, míří tradičně do rakouských Alp, kde vznikaly první moderní sportovní ferraty a kde je jejich hustota i kvalita zajištění nejvyšší v Evropě. Oblíbené jsou i ferraty na Slovensku, hlavně v okolí Vysokých Tater, kde se kombinuje zajištěná cesta s klasickou vysokohorskou turistikou.

Itálie a jinde v Alpách

Itálie, kolébka via ferrat, nabízí stovky tras všech obtížností, včetně historických cest z první světové války v Dolomitech, které byly původně vybudované pro vojenské účely a dnes slouží turistům. Pro první zahraniční zkušenost se hodí i o něco méně známé rakouské oblasti, kde bývá na trasách klidněji než v přeplněných Dolomitech.

Kdo plánuje delší dovolenou zaměřenou hlavně na ferraty, vyplatí se rozložit trasy podle obtížnosti do jednotlivých dní a nezačínat rovnou nejtěžší cestou, i když je to lákavé kvůli fotkám.

Jak se připravit

Před první ferratou se vyplatí absolvovat ji buď se zkušeným kamarádem, nebo s instruktorem, který vysvětlí základní techniku jištění a přepínání karabin na lanové kotvě. Fyzická příprava by měla zahrnovat posilování paží a předloktí, protože na náročnějších úsecích se váha těla často přenáší právě na ruce.

Výběr první ferraty

Začátečníci by si měli vybrat trasu s nízkou obtížností (stupeň A nebo B) a krátkou délkou, ideálně v terénu, který znají nebo který má dobré renomé mezi zkušenějšími ferratisty. Postupné zvyšování obtížnosti je bezpečnější než rovnou zkoušet náročnou vícehodinovou trasu.

Užitečné je i nacvičit si techniku přepínání karabin doma nebo na nízké umělé stěně, než se poprvé ocitnete na skutečné exponované ferratě, kde se improvizace nevyplácí.

Vybavení

Základní ferratový set (dvojité lano s tlumičem pádu a dvěma karabinami) je nutnou výbavou, spolu se sedacím úvazkem a horolezeckou helmou. Bez tohoto vybavení se na ferratu chodit nemá — pád bez tlumiče při jištění přímo na tuhé lano by mohl způsobit vážné zranění i při jištění. Kvalitní rukavice chrání ruce od odřenin od ocelového lana a zlepšují úchop, pevná obuv s dobrou přilnavostí je samozřejmostí.

Jak vybrat ferratový set

Sety se liší typem tlumiče pádu a délkou ramen, pro běžné rekreační ferraty postačí standardní certifikovaný set od zavedeného výrobce. Vybavení se dá i půjčit u horských průvodců nebo v půjčovnách poblíž oblíbených ferratových oblastí, což se vyplatí, pokud jde jen o jednorázovou zkušenost.

Ferratový set má omezenou životnost i v případě, že nebyl použit při pádu — textilní části stárnou vlivem slunečního záření a vlhkosti, proto se doporučuje sledovat výrobcem uváděnou dobu použitelnosti a set po jejím uplynutí vyměnit, i kdyby vypadal opticky v pořádku.

Bezpečnost a časté chyby

Nejčastější chybou začátečníků je špatné přepínání karabin na kotevních bodech — obě karabiny se nikdy neodepínají najednou, vždy zůstává alespoň jedna zajištěná. Další běžnou chybou je podcenění fyzické náročnosti, kdy dojde síla v pažích uprostřed exponovaného úseku, odkud není jednoduchý ústup.

Počasí a frekvence

Na ferratu se nechodí za deště nebo bouřky — mokré kovové stupačky kloužou a ocelové lano zvyšuje riziko zásahu bleskem na exponovaném terénu. Na frekventovaných cestách je také důležité dodržovat rozestupy mezi skupinami, aby při případném pádu kamene nebo uklouznutí nebyl ohrožen nikdo pod vámi.

Vyplatí se také mít v hlavě jasnou představu o tom, jak dlouho trasa trvá, a nevyrážet na ni pozdě odpoledne — sestup z ferraty za tmy je výrazně náročnější a rizikovější než za denního světla.

Kolik to stojí

Vlastní ferratový set s helmou vyjde na jednorázovou investici v řádu nižších tisíc korun, pokud plánujete ferraty navštěvovat opakovaně, vyplatí se koupě víc než půjčování. Jednorázové zapůjčení kompletní výbavy u horských průvodců nebo v půjčovnách stojí řádově stovky korun na den. Samotný vstup na většinu ferrat v Česku i Alpách bývá zdarma, výjimkou jsou organizované kurzy s instruktorem, jejichž cena se odvíjí od délky a náročnosti programu. Kdo hledá kombinaci ferraty s celodenní horskou turistikou, může se inspirovat i v článku o vysokohorské turistice nebo o hřebenových trasách.

Kurz se základy techniky pro úplné začátečníky bývá dobrou investicí, i pro toho, kdo už vlastní set — instruktor upozorní na chyby, které by si člověk sám nemusel všimnout, a ušetří tak potenciálně nepříjemný zážitek při první ferratě.

Časté otázky

Co je ferrata?

Ferrata (via ferrata) je horská cesta vybavená ocelovým lanem, žebříky a stupačkami, do které se turista jistí vlastním setem s tlumičem pádu. Umožňuje projít exponovaným terénem bezpečněji než bez jištění, ale zároveň bez potřeby klasické horolezecké techniky.

Kam v Česku na ferraty?

Nejznámější je ferrata v Děčíně v pískovcovém terénu Českého Švýcarska, další oblíbenou možností je zajištěná cesta v okolí přehrady Vír na Vysočině.

Co je potřeba na ferratu?

Základem je certifikovaný ferratový set s tlumičem pádu, sedací úvazek, horolezecká helma a pevná obuv s dobrou přilnavostí. Vhodné jsou i rukavice na ochranu rukou od ocelového lana.

Jak funguje jištění na via ferratě?

Set má dvě ramena s karabinami, kterými se turista postupně přepíná mezi jednotlivými úseky ocelového lana kotveného do skály. Klíčové pravidlo je nikdy neodepnout obě karabiny najednou, vždy zůstává alespoň jedna zajištěná.

Jsou ferraty v Česku vhodné pro začátečníky?

Ano, ferraty v Děčíně i u Víru patří spíš k nižším stupňům obtížnosti a jsou dobrou volbou pro první zkušenost před cestou do náročnějšího alpského terénu.

Kolik stojí ferratový set?

Vlastní set s helmou vyjde na jednorázovou investici v řádu nižších tisíc korun, jednorázové půjčení kompletní výbavy stojí řádově stovky korun na den.

Na horách se podmínky mění rychle. Provoz lanovek, stav cest, uzávěry a ceny si před cestou ověřte u provozovatele, správy národního parku nebo horské služby. Tísňová linka v Česku i v celé EU je 112.