Co je ferrata a jak začít: stupně obtížnosti a vybavení

Ferrata je pro řadu turistů první krok od klasické turistiky směrem k horolezectví — nabízí pocit exponovaného terénu, aniž by bylo potřeba umět lézt po skále bez jištění. Tenhle text je pro ty, kdo si chtějí vyzkoušet první zajištěnou cestu a potřebují vědět, co k tomu potřebují a čeho se vyvarovat. Kdo jednou ochutná pocit jištěného výstupu exponovaným terénem, obvykle se vrací a postupně zkouší náročnější a náročnější trasy — proto se první krok vyplatí udělat pořádně a s rozumnou opatrností.

O co jde a pro koho to je

Co je ferrata jednoduše: zajištěná horská cesta, na které je do skály zakotvené ocelové lano, případně žebříky, stupačky nebo lanové mosty. Turista se do lana jistí pomocí setu se dvěma karabinami a tlumičem pádu, takže i při uklouznutí zůstává jištěný. Jde o kompromis mezi běžnou turistikou a horolezectvím — umožňuje projít terénem, na který by se turista bez jištění nedostal, ale nevyžaduje klasickou horolezeckou techniku jako lezení na laně s jištěním partnerem.

Pro koho ferraty jsou

Ferraty se hodí pro turisty, kteří nemají závrať z výšky a zvládnou fyzickou zátěž v pažích i nohou. Nejde o čistou procházku — na náročnějších úsecích se člověk často táhne po lanech nebo stupačkách vlastní silou.

Historicky vznikaly první via ferraty jako vojenské cesty pro přesun vojáků v horském terénu, hlavně v Dolomitech za první světové války. Dnes slouží čistě turistice a rekreačnímu lezení a jejich počet po celé Evropě dál roste.

Naopak lidem s výraznou obavou z výšek nebo s omezenou silou v horní části těla se první ferrata může proměnit spíš v nepříjemný zážitek než v zábavu, proto stojí za to zkušenost předem realisticky zvážit.

Nejlepší místa v Česku

V Česku se dá první zkušenost s ferratou získat na zajištěné cestě u Víru na Vysočině, vzniklé v bývalém lomu, nebo na ferratě v Děčíně v pískovcovém terénu Českého Švýcarska. Obě patří spíš k nižším stupňům obtížnosti, takže jsou vhodnou startovní čárou před cestou do náročnějšího alpského terénu. Podrobnější přehled českých i zahraničních tras najdete v článku Ferraty v Česku.

Kromě těchto dvou hlavních cílů se dají v pískovcových skalních oblastech Česka narazit i na kratší jištěné pasáže, které ale slouží spíš jako doplněk běžné turistiky než jako samostatná ferrata v alpském slova smyslu — na skutečný trénink se počítá spíš s Vírem nebo Děčínem.

Za hranicemi

Jakmile zvládnete první ferraty doma, přirozeným dalším krokem bývá výlet do rakouských Alp, kde je hustota i kvalita zajištěných cest nejvyšší v Evropě a najdete tam trasy pro všechny úrovně zkušeností. Oblíbené jsou i ferraty na Slovensku, hlavně v okolí Vysokých Tater, kde se dá kombinovat zajištěná cesta s klasickou vysokohorskou turistikou.

Itálie, kolébka via ferrat, nabízí stovky tras všech obtížností — od jednoduchých rodinných cest až po velmi exponované trasy pro zkušené horolezce. Kdo si chce před cestou do Alp osvěžit i obecnější přehled o vysokohorské turistice, může se podívat na článek o vysokohorské turistice.

Jak se připravit

Před první ferratou je nejlepší jít se zkušeným kamarádem nebo s instruktorem, který vysvětlí základní techniku — jak se přepínají karabiny na kotevních bodech a proč se nikdy neodepínají obě najednou. Fyzická příprava zahrnuje posilování paží a předloktí, protože právě tam se na náročnějších úsecích přenáší velká část váhy těla.

Výběr první trasy

Pro první zkušenost volte krátkou trasu nízké obtížnosti (stupeň A nebo B) v terénu, který má dobré renomé mezi zkušenějšími ferratisty. Je lepší začít nízko a postupně přidávat, než hned zkoušet dlouhou náročnou cestu, na kterou fyzicky ani psychicky nejste připravení.

Dobrým doplňkem přípravy je i nacvičení techniky přepínání karabin na nízké umělé stěně nebo v terénu blízko země, než se poprvé ocitnete na skutečně exponovaném úseku ferraty, kde už na improvizaci není čas ani prostor.

Užitečné je taky předem si přečíst zkušenosti jiných ferratistů z konkrétní trasy, protože oficiální stupeň obtížnosti nemusí vždy zachytit, jak náročná cesta ve skutečnosti je za daného počasí nebo obsazenosti.

Vybavení

Základem je certifikovaný ferratový set — dvě lana s karabinami spojená tlumičem pádu, který v případě pádu pohltí velkou část síly nárazu. K tomu patří sedací úvazek, do kterého se set připíná, a horolezecká helma, chránící hlavu před pádem kamene shora nebo úderem do skály. Rukavice chrání ruce od odřenin od drsného ocelového lana a zlepšují úchop na kovových stupačkách.

Koupit, nebo půjčit

Kdo si chce ferratu jen vyzkoušet, vystačí si s půjčovnou u horských průvodců nebo přímo poblíž oblíbených lokalit. Pro pravidelné návštěvy ferrat se vyplatí vlastní set, který navíc dobře znáte a víte, v jakém je stavu.

Textilní části ferratového setu navíc mají omezenou životnost i bez použití při pádu, stárnou vlivem slunečního záření a vlhkosti. Vyplatí se sledovat dobu použitelnosti uvedenou výrobcem a set po jejím uplynutí vyměnit, i kdyby na první pohled vypadal v pořádku.

Při půjčování se vždy vyplatí zkontrolovat stav lan a karabin ještě před vyrazením na trasu, ne až přímo pod skálou.

Bezpečnost a časté chyby

Nejčastější chybou začátečníků je špatné přepínání karabin — vždy zůstává alespoň jedna zajištěná v lanové kotvě, obě se neodepínají naráz. Další běžnou chybou je podcenění fyzické náročnosti: dojde síla v pažích uprostřed exponovaného úseku, odkud se nedá jednoduše otočit.

Počasí a rozestupy

Na ferratu se nechodí za deště ani bouřky — mokré kovové stupačky kloužou a ocelové lano zvyšuje riziko zásahu bleskem v exponovaném terénu. Na frekventovaných cestách je nutné dodržovat bezpečné rozestupy mezi skupinami, aby při případném uklouznutí nebo pádu kamene nebyl nikdo ohrožen zezdola.

Vyplatí se také mít předem jasnou představu o délce trasy a nevyrážet pozdě odpoledne — sestup za tmy je na ferratě výrazně náročnější a rizikovější než za denního světla, a řada nehod vzniká právě ze spěchu na konci dne.

Kolik to stojí

Vlastní ferratový set s helmou vyjde na jednorázovou investici v řádu nižších tisíc korun. Jednorázové zapůjčení kompletní výbavy u horských průvodců nebo v půjčovně stojí řádově stovky korun na den, což je dobrá volba, pokud si chcete ferratu jen vyzkoušet, než investujete do vlastního vybavení. Samotný vstup na většinu ferrat v Česku i Alpách je zdarma, platí se jen za organizovaný kurz s instruktorem, jehož cena se odvíjí od délky a náročnosti programu.

Kurz základů techniky pro úplné začátečníky bývá dobrou investicí i pro toho, kdo už vlastní set — instruktor upozorní na chyby, kterých by si člověk sám nemusel všimnout, a ušetří tak nepříjemný zážitek při první ferratě. Podobně jako u plánování horské túry obecně platí, že čas věnovaný přípravě se vyplatí víc než improvizace na místě.

Časté otázky

Co je ferrata?

Ferrata (via ferrata) je horská cesta se stálým ocelovým lanem, žebříky a stupačkami, do které se turista jistí vlastním setem s tlumičem pádu. Umožňuje projít exponovaným terénem bezpečněji než bez jištění.

Jak poznám obtížnost ferraty?

Obtížnost se obvykle značí písmeny od A (nejlehčí) po E nebo F (nejtěžší). Začátečníci by měli zůstat u stupňů A a B, dokud nezískají zkušenost s jištěním a fyzickou náročností.

Co potřebuji na první ferratu?

Certifikovaný ferratový set s tlumičem pádu, sedací úvazek, horolezeckou helmu a pevnou obuv s dobrou přilnavostí. Rukavice nejsou povinné, ale výrazně usnadní úchop na kovových stupačkách.

Jak se používá kladka na via ferratě?

Kladka se používá hlavně na lanových mostech nebo tyrolských traverzech, kde umožňuje plynulý pohyb po laně bez tření karabiny. Na běžné ferratě s klasickým jištěním do ocelového lana kladku obvykle nepotřebujete.

Musím mít na ferratu instruktora?

Instruktor nebo zkušený společník není povinný, ale pro úplné začátečníky je silně doporučený kvůli správné technice jištění a výběru vhodné první trasy.

Na horách se podmínky mění rychle. Provoz lanovek, stav cest, uzávěry a ceny si před cestou ověřte u provozovatele, správy národního parku nebo horské služby. Tísňová linka v Česku i v celé EU je 112.