Zugspitze a Bavorské Alpy: Garmisch a Berchtesgaden

Zugspitze je nejvyšší hora Německa a spolu s okolím Garmisch-Partenkirchenu a Berchtesgadenu tvoří jádro Bavorských Alp. Tenhle přehled shrnuje, jak se dá na vrchol vylézt nebo vyjet lanovkou, kdy vyrazit a co si vzít s sebou. Nedaleká oblast Berchtesgadenu pak nabízí pěkný doplněk pro delší pobyt v regionu.

Základní fakta o vrcholu

Zugspitze měří necelých 3 000 metrů a je nejvyšší horou Německa. Leží na hranici s Rakouskem, nad bavorským městečkem Garmisch-Partenkirchen, které je hlavním výchozím bodem pro návštěvu hory. Na vrcholu se nachází hranice mezi oběma zeměmi, takže si návštěvník doslova stoupne jednou nohou do Německa a druhou do Rakouska.

Hora je oblíbená jak mezi horolezci, tak mezi běžnými turisty, protože na rozdíl od řady jiných alpských vrcholů nabízí i pohodlnou variantu výstupu bez nutnosti lézt.

Region kolem Zugspitze bývá pro české turisty jednou z nejdostupnějších alpských oblastí – z Prahy nebo Brna se dá do Garmisch-Partenkirchenu dojet autem za necelý den, což z Bavorských Alp dělá dobrou volbu i pro kratší prodloužený víkend. Kdo hledá podobně dostupnou, ale méně navštěvovanou oblast, může se podívat na rakouské Alpy v létě na druhé straně hranice.

Trasy na vrchol

Pěší výstup na Zugspitze patří mezi náročnější vysokohorské túry. Nejznámější trasa vede přes Höllental (Peklo) s jištěnými úseky (via ferrata) a ledovcovým polem, druhá možnost vede přes Reintal, delší, ale technicky mírnější variantou. Obě trasy vyžadují dobrou kondici, zkušenost s exponovaným terénem a obvykle i přenocování na horské chatě.

Kdo hledá méně náročný způsob, jak se na vrchol podívat, může kombinovat část pěší trasy se sjezdem lanovkou, nebo rovnou zvolit variantu popsanou níže.

Pěší výstup není technicky extrémní, ale je dlouhý a převýšení přes dva tisíce metrů z údolí se nedá podcenit — je to jiná liga než běžná turistická stezka, byť daleko od vysokohorských cílů typu Matterhornu.

Pohodlněji: lanovkou nebo vlakem

Na Zugspitze vedou hned tři způsoby dopravy bez nutnosti lézt: ozubnicová železnice Bayerische Zugspitzbahn z Garmisch-Partenkirchenu, kabinková lanovka od jezera Eibsee na německé straně a další lanovka z rakouského Ehrwaldu. Všechny varianty končí na vrcholové stanici s vyhlídkovou plošinou a restaurací.

Kombinace vlaku nahoru a lanovky dolů (nebo naopak) je oblíbený způsob, jak zažít oba pohledy na horu během jednoho výletu. Eibsee, jezero pod horou, ze kterého vede jedna z lanovek, je navíc samo o sobě oblíbeným cílem na procházku nebo koupání v létě.

Podobně hustou síť lanovek a vlaků na vysokohorské vyhlídky najdete i ve švýcarských Alpách kolem Jungfrau, kde funguje srovnatelný princip pohodlného výstupu bez nutnosti lézt.

Náročnost a kolik času počítat

Pěší výstup přes Höllental nebo Reintal trvá zkušeným horalům obvykle dva dny s přenocováním na chatě. Trasa přes Höllental je kratší, ale technicky náročnější kvůli jištěným úsekům a přechodu přes ledovcové pole, Reintal je delší, zato bez nutnosti používat via ferrata výbavu na většině cesty.

Výlet lanovkou nebo vlakem trvá naproti tomu jen několik desítek minut jedním směrem a zvládne ho i návštěvník bez horské zkušenosti – čas na vrcholu si každý přizpůsobí podle chuti.

Kdo si není jistý vlastní kondicí nebo zkušeností s vysokohorským terénem, měl by zvážit spíš pohodlnější variantu lanovkou – Zugspitze i přes svou dostupnost zůstává vysokohorskou túrou s reálnými riziky, ne procházkou po značené stezce v nížině.

Kdy jít a jaké bývá počasí

Pro pěší výstup je nejvhodnější letní období, obvykle od poloviny léta do začátku podzimu, kdy jsou trasy zbavené sněhu a chaty v provozu. I tak je potřeba počítat s tím, že ledovcové pole na trase Höllental zůstává i v létě, takže se nedá zcela vyhnout pohybu po sněhu a ledu.

Lanovka a vlak na vrchol jezdí prakticky celoročně, mimo dny s výjimečně silným větrem nebo bouřkou. V zimě funguje na Zugspitze i lyžařský terén, takže hora slouží celoročně oběma typům návštěvníků. Aktuální podmínky na trase i stav sjezdovek je dobré ověřit před cestou přímo u provozovatele.

Podzim a jaro bývají na hoře klidnější z hlediska návštěvnosti, ale pěší trasy mimo hlavní letní sezónu často nejsou v bezpečném stavu kvůli sněhu nebo ledu na exponovaných úsecích.

V zimě je při jízdě na lyžařský terén Zugspitze potřeba počítat i s tím, že se výše položené sjezdovky drží delší sezónu než okolní bavorská střediska díky ledovcovému podloží, ale i tak se aktuální podmínky mění den ze dne.

Chaty a občerstvení na trase

Na pěších trasách funguje horská chata, kde se dá přenocovat před závěrečným úsekem výstupu – rezervace předem je vhodná, v hlavní sezóně bývá chata vytížená. Na vrcholu i na jezeře Eibsee je k dispozici běžné občerstvení a restaurace, díky čemuž se dá naplánovat výlet i bez vlastních zásob jídla.

Kdo plánuje výlet do bavorských hor na víc dní, může kombinovat Zugspitze s návštěvou Berchtesgadenu o něco dál na východ, kde je k vidění jezero Königssee a hora Watzmann. Obě oblasti se dají navštívit i v rámci jedné delší dovolené po Bavorsku a přilehlém Rakousku, podobně jako Dachstein na rakouské straně hranice.

Kromě samotné chaty na trase jsou i na vrcholové stanici k dispozici toalety a suvenýrový obchod, takže se dá výlet spojit i s nákupem drobné vzpomínky přímo z nejvyššího bodu Německa.

Co vzít s sebou a bezpečnost

Na výlet lanovkou nebo vlakem stačí teplejší oblečení, i v létě je na vrcholu citelně chladněji než v údolí a často fouká vítr. Sluneční brýle a opalovací krém se hodí kvůli odrazu slunce od sněhu a ledu.

Pro pěší výstup přes Höllental je nutná odpovídající horolezecká výbava – via ferrata set, přilba, a na ledovcovém poli i mačky. Trasa přes Reintal je méně technická, ale delší a fyzicky náročná kvůli celkovému převýšení. V obou případech platí, že se nevyplácí podceňovat počasí – na hřebenech se mění rychle a bez odpovídajícího vybavení může i krátké zhoršení znamenat vážný problém.

• Sledujte předpověď počasí těsně před výstupem, ne jen den dopředu.
• Na jištěných úsecích používejte odpovídající výbavu, i když se úsek zdá krátký.
• Rezervujte chatu s předstihem v hlavní letní sezóně.

Dobrým zvykem je nahlásit plán trasy někomu v údolí a mít nabitý telefon pro případ nouze – v horských úsecích bývá signál nespolehlivý. Kdo si není jistý, jestli na trasu má dost zkušeností, může zvážit doprovod horského vůdce, kterého je možné domluvit přímo v Garmisch-Partenkirchenu.

Časté otázky

Kolik stojí lanovka na Zugspitze?

Cena se liší podle sezóny a zvolené trasy (vlak z Garmisch-Partenkirchenu, lanovka od Eibsee nebo z Ehrwaldu), orientačně se dá počítat s částkou v řádu desítek eur za zpáteční jízdenku pro dospělého. Aktuální ceník má provozovatel na svém webu.

Jak zdolat Zugspitze?

Buď pěšky přes Höllental nebo Reintal s přenocováním na chatě, nebo pohodlně lanovkou či ozubnicovou železnicí z Garmisch-Partenkirchenu bez nutnosti lézt. Z Mnichova je navíc k Garmisch-Partenkirchenu jen zhruba hodina a půl cesty, takže se dá výlet lanovkou zvládnout i jako jednodenní bez přenocování.

Kde se nachází hora Zugspitze?

Zugspitze leží na hranici Německa a Rakouska, nad bavorským městečkem Garmisch-Partenkirchen. Je nejvyšší horou Německa. Na vrcholu prochází přímo státní hranice mezi oběma zeměmi.

Kolik je kilometrů z Hallstattu do Berchtesgadenu?

Obě místa dělí orientačně 80–100 kilometrů, tedy zhruba hodina a půl jízdy autem, přesný čas závisí na zvolené trase a dopravní situaci na hranici.

Dá se na Zugspitze vyjet i v zimě?

Ano, lanovka i vlak jezdí prakticky celoročně a hora slouží v zimě i jako lyžařský terén. Pěší výstup přes Höllental nebo Reintal se v zimě kvůli sněhu a ledu nedoporučuje.

Co vidět kromě Zugspitze v okolí?

Nedaleko leží jezero Eibsee pod horou, dál na východ pak oblast Berchtesgadenu s jezerem Königssee a horou Watzmann, oblíbená cílová stanice pro několikadenní výlet po Bavorsku. Obě oblasti jsou z Garmisch-Partenkirchenu dostupné jako celodenní výlet autem.

Na horách se podmínky mění rychle. Provoz lanovek, stav cest, uzávěry a ceny si před cestou ověřte u provozovatele, správy národního parku nebo horské služby. Tísňová linka v Česku i v celé EU je 112.